Mocné hory tyèící se k obzoru,
z mrazivých dálek doléhá zpìv havranù.
Vláda temnot usedá na trùn,
noèní oblohou pøichází posel.

Smrtící záø proniká mou duší,
nekoneèný život proniká mezi prsty.
Smrtící dech ovanul mou tváø,
zkrvavìlé ruce skrývají mráz.

V chladných horách mocných bohù
vládne víra v utrpení,
smrtící znamení modravé tváøe,
utrpení v duši v tìle vládne chlad.

Mocné hory tyèící se k obzoru,
z mrazivých dálek doléhá zpìv havranù.
Vláda temnot usedla na trùn,
noèní oblohou pøišel posel.

Za svitu mìsíce v èerném dešti,
ležím v pusté krajinì, chladné a mrtvé.
Víra boha v srdce - skuèení vìtru,
cítím chlad zemì od nìkud z hlubin.

Hoøí, oblohou proniká záø.
Smrt dosedla na svùj trùn,
žár proniká mou duší,
ledová smr bièuje mou tváø.

Z chladných hor mocných bohù
pøichází vítr nesoucí bouøi,
zavátý snìhem v ledové hrobce
upadám do hlubin - chladných a tìžkých.